11. Kapitola EB
Emma byla naprosto vyvedená z míry.
Čekala hodně ale tohle opravdu ne.
Nebylo to jako v Krásnohůlkách, tam do školy letěli v bílém kočáře.
Dali si věci do vlaku a ještě vylezli aby se rozloučili.
"Remusi! Měj se pěkně!" usmála se Emma a objala Lupina.
"Ty taky Emmo a žádný blbosti, vím co ti říkal Sirius!" řekl s úsměvem Remus.
"Vžiď mě znáš!" řekla Emma a zatvářila se jako andílek.
"Právěže znám! A znám taky Siriuse! On byl sice větší kvítko, ale ty k tomu taky moc daleko nemáš!" řekl Lupin.
"Budu se snažit, abych byla ještě větší kvítko než táta!" řekla Emma a už se naplno smála.
"O tom nepochybuji!" rozesmál se i Remus.
"Hele hele! Nějak to protahuješ Remusi! Já se s ní chci taky rozloučit!" napomenula ho Tonksová.
"Nojo!" řekl Remus a přenechal Emmu Nymfadoře.
Tonksová Emmu objala a Emma měla pocit že ji snad nikdy nepustí.
"Dávej na sebe pozor!" napomínala ji.
"Ty na sebe taky!" odvětila Emma a už po několikáté se rozesmála.
"Budeš mi chybět!" řekla najednou smutně Emma.
"Ale no tak! Snad bys nebrečela ty naše pravá Blacková!" rozesmála se Nymf.
Emma ji pevně objala.
"Sakra Emmo, to ti budu tolik chybět?" ptala se překvapeně.
"Víc než si myslíš!" řekla Emma.
Ještě chvíli se objímali než se Emma šla rozloučit s jinými.
"Pane Weasley! Mějte se dobře!" řekla Emma když ji konečně Tonksová pustila.
"Ty taky Emmo a dávej pozor na Rona a Harryho!" řekl a mrkl na ni.
Emma se usmála a přikývla.
V tom ji objala paní Weasleyová.
"Dávej na sebe pozor Emmo! Mám tě moc ráda!" řekla a měla slzy na krajíčku.
"Nebujte se paní Weasleyová, budu na sebe i na kluky dávat pozor!" řekla Emma a podívala se na ni.
"Já vás mám taky ráda!" usmála se Emma.
Nakonec se ještě otočila na chundelatého psa.
"Mám tě ráda!" řekla, čupla si k němu a objala ho.
Čmuchal jí šťastně oblízl tvář a zaštěkal.
Vlak zahoukal.
"Tak honem všichni do vlaku! Nebo vám to ujede!" naháněla je paní Weasleyová.
Všichni skákali do už rozjetého vlaku a věrně mávali dokud nezmizeli v zatáčce.
Fred s Georgem zmizeli někam provádět blbosti a Ginny odešla za svými spolužačkami.
"Nepůjdem si najít kupé?" navrhl Harry.
"No víte, já a Ron musíme do prefektského kupé, takže zatím běžte prosím sami!" řekla omluvně Hermiona.
"Jasně!" řekla honem Emma a už Harryho strkala na opačný konec vlaku.
Všude bylo plno.
Nakonec konečně našli kupé ale někdo v něm už seděl.
"Ahoj Neville! Můžeme si přisednout?" zeptal se Harry chlapce s kulatým obličejem.
"Ale samozřejmě!" usmál se.
"Ahoj, já jsem Emma Blacková!" představila se Emma mile.
"Já jsem Neville Longbotom! Těší mě!" řekl s úsměvem.
Emma si sedla naproti té dívce co v kupé seděla.
Četla si česopis Jinotaj který držela vzhůru nohama.
"Ahoj já jsem Emma Blacková." řekla jí ale ona nereagovala.
Emma jí opatrně vzala časopis.
Dívka se na ni podívala.
"Ahoj já jsem Emma Blacková!" řekla Emma znova.
"Ty jsi dcera toho vraha?" zeptala se.
"Můj táta není vrah!" řekla odměřeně Emma.
"Aha, já jsem Lenka Láskorádová!" řekla vzala si časopis a znovu za ním zmizela.
Po cestě si tedy povídali jen ti tři.
Po nějaké době se k nim přidal i Ron s Hermionou.
Asi po hodině se dveře kupé otevřely znovu.
Stál v nich blonďatý kluk a za ním jeho dvě gorily.
"Ale, ale!" začal.
"Potrhlík, Zrzek, Mudlovská šmejdka, Budiškničemu, Střelenka a Zrádkyně krve!" řekl posměšně.
Harry s Ronem hned stáli s hůlkami v ruce.
"Dej si odchod Malfoy!" zasyčel Ron.
"Ale mě se nechce!" zašvitořil.
Emma se vymrštila, donutila oba aby si sedli a otočila se na toho blba.
"Vypadni odtud!" řekla s klidem.
"Myslíš že tě budu poslouchat Blacková?" zeptal se posměšně.
"Pokud nechceš být ještě hnusnější než teď, tak ano!" varovala ho.
Malfoy se jen ušklíb.
Emma ledabyle mávla rukou a Malfoy i ti dva měli ksichty samej beďar a bolák.
Samozželmě hned zdrhli.
"Emmo, tohle ti fakt jde!" řekl Harry v záchvatu smíchu.
"Díky!" řekla Emma a též se rozesmála na celé kolo.