16. Kapitola EB
"Emmo?"
"Hm..."
"Půjdeme po vyučování k jezeru?" zeptala se Emmy Hermiona, když seděly v učebně dějin a příšerně se nudily.
"Jo jasně, teda, na to už se těším, cokoliv jen né dějiny. Nesnáším je!" řekla zkroušeně Emma, ale usmívala se. Od konkurzu na famfrpál uplynulo jen pár dnů a Emmě se zvedla nálada. Její nežádoucí příbuzný ji konečně přestal otravovat a tak jí bylo dobře. Počasí se konečně umoudřilo a z deštivých dnů se přehouplo do sluného konce října. Emma si tyto dny užívala. Nebylo pochyb, že je to poslední snaha sluníčka se ještě v tomto roce naposledy ukázat.
Konečně, konečně hodina skončila a obě dívky se vydaly na oběd. V síni se potkaly s Harrym a Ronem, kteří měli jasnovidectví. Oba se tvářili, jako by prožili nejnudnější chvíle svého života. Byl to opravdu komický pohled a nebylo divu, že se Emma rozesmála tak hlasitě, že se po ní ostatní studenti začali dívat.
"Jsem rád, že se ti vrátila dobrá nálada." řekl ironicky Harry, ale Emma věděla, že je stejně jako ona vděčný za pozityvní energii kolující vzduchem.
"Jo, já taky! Promiň, ale vypadáte opravdu vtipně." řekla a rozesmála se nanovo. Měla takovou radost, jako by se vrátila ta usměvavá část jí samé. Nabrala si na talíř velkou porci brambor a masa se zeleninou. Ron se na ni podíval, jako by sem právě doletěla z planety hodně vzdálené Zemi.
"To chceš všechno sníst?" zeptal se Harry a vypadal že neví jestli se má začít smát. Nakonec se rozhodl neryskovat aby Emminu náladu nepokazil. Pro jistotu.
"Jasně že to sním, to bych si to asi nenaložila ne?" odpověděla Emm a pustila se do jídla.
"Tak dej pozor, aby jsi nám nepraskla, já to tu po tobě uklízet nebudu." řekl jí Harry a teď už se rozesmál. Jeho kamarádka musela nejdříve dožvýkat a polknout a až potom promluvila.
"No dovol? Raději mě nepodceňuj milý Harry, protože nevíš, čeho všeho jsem schopná." řekla výhružně. Mladý Potter to sice už nekomentoval, ale smál se dál. Hermiona, která je vůbec nevnímala, zvedla hlavu od Jinotaje (pozn. Denní Věštec už neodebírá, protože píše nesmysly) zamyšleně se zadívala k Havraspárskému stolu na Lenku Láskorádovou. Emma se asi po půl hodině konečně nacpala a mohli vyrazit k jezeru. Harry a Ron šli s nimi prý proto že se chtějí projít, ale Emma moc dobře věděla pravdu. Potřebovali pomoc s úkolem do přeměňování a tak chtěli Hermionu nenápadně přesvědčit, aby jim ho dala opsat.
U jezera bylo hodně lidí, každý si chtěl poslední sluníčko užít, Emmu ale upoutala skupinka studentů v zelených kravatách. Ukázala na ně a její kamarádi okamžitě pochopili. Vydala se rychlým krokem k nim a v patách jí byl trojlístek spolužáků. Když přišli blíž, viděli, čím se Zmijozelští baví. Na zemi uprostřed nich ležel prvák z Mrzimoru. V očích měl strach a prosil o milost. Emma zrychlila a za chvíli byla u Malfoye.
"Hele ty peroxidní magore, okamžitě ho nech napokoji! Je to fakt hrdinské, dovolovat si na prváka!" rozkřičela se na něj Emma. Malfoy se podíval na ni a potom na její přátele.
"Dej si odchod sestřenko a tu chamrať si vem s sebou! Musím tu něco vyřešit." řekl a otočil se k ní zády. To Emmu ještě víc rozlítilo a vlítla mezi jeho a toho chudáka z Mrzimoru.
"Hele ty hvězdo, laskavě ho nech napokoji a už vůbec se nenavážej do mě ani mích kamarádů. Proč šikanuješ prváka, to nikoho staršího nepřepereš?" zeptala se ho a snažila se být v klidu. Slyšela, jak se Harry, Ron i Hermiona smějí a když se na ně podívala, všichni svírali v rukou hůlky.
"Máš dvě možnosti Malfoyi! Buď vezmeš ty sví gorily a vypadneš odtud a nebo tu můžeš zůstat a mi ti nakopeme zadek!" řekla mu Emma jeho možnosti.Malfoy chvíli přemýšlel, ale když zjistil, že jeho přátelé opouštějí bojiště, zdrhl za nimi. Emma se s vítězným výrazem usmála na prváka a pomohla mu vstát.
"Jsi v pohodě?" zeptala se ho. Prvák se na ni usmál a kývl.
"Můžu se tě na něco zeptat?" zeptal se chlapec. Emma jen kývla a čekala co z něj vypadne.
"Ty jsi Emma Blacková? A tohle je Harry Potter?" zeptal se s jistým obdivem v hlase. Emma se podívala na Harryhoa potom přikývla.
"A mohli by ste se mi podepsat?" zeptal se nesměle. emma byla trochu vyvedená z míry, ale musela se usmát.
"A proč hceš podpis zrovna od nás?" zeptala se a podívala se po Harrym, který se taky usmíval.
"No, protože Harry Potter je velice slavný a ty máš otce, který je nevinný. Celá naše rodina vám věří. Jste stateční a já se chci všem pochlubit, že jste se mi podepsali." vysvětloval chlapec. Emma se nejistě podívala na Harryho, ale když přikývl, vzala si brk a pergamen a podepsala se a Harry ji o chvíli později napodobyl.
***************************************************************
Zatímco Emma byla veselá a šťastná, její kamarád Harry na tom byl ale úplně jinak. Voldemort sice nechal Emm napokoji, ale zato se zaměřil na Harryho a pronásledoval ho, kde mohl. Harry byl podrážděný a pořád vyvolával hádky s Emmou i když třeba jen kvůli místu na sednutí. Dávál jí za vinu to, že se na něj Voldemort zaměřil i když jí to nikdy přímo neřekl.
Jednoho pátečního večera se Harry vrátil od Snapea u kterého si tento rok odpykával už asi šestý trest. Zhroutil se do křesla naproti Hermioně a na všechny strany rozdával "milé" pohledy.
"Co se stalo Harry?" zeptala se Emma, ale v zápětí zjistila, že přestřelila.
"Nic!" odsekl Harry a podíval se na ni. "Jen tvůj dědeček se rozhodl, že mě zničí!" rozkřičel se na ni. Emma se na něj dívala napůl naštvaně a napůl smutně.
"Já nemůžu za to, že jsem příbuzná s Voldemortem. Věř mi že mě to nijak netěší. A pokud jde o to, že tě chce zabít, pokud vím, není to žádná žhavá novinka!" řekla Emma a vařil se v ní vztek. Jak mohl ten, kterého považovala za přítele dělat něco takového? Naštvaně se zahleděla do knížky a ignorovala ho. Dobrá nálada ji okamžitě opustila a odletěla někam do neznáma. Harry už nepromluvil, jen s otráveným výrazem sledoval vše kolim sebe. Emma si vyměnila pohled s Ronem a Hermionou.
"Mohli by jste toho nechat?" zeptal se podrážděně Harry.
"A čeho?" odpověděla mu otázkou Hermiona a tvářila se vyděšeně.
"Ale prosímtě Hermiono, jsi nejchytřejší z ročníku, tak ze sebe laskavě nedělej blbou, nejde ti to!" osopil se na ni. hermiona se zatvářila smutně a s odporem hleděla na kamaráda, který všem kolem sebe ubližoval.
"Co to sakra říkáš? Prosím tě Harry, buď radši zticha, nevíš co mluvíš." řekla Emma a zoufale se na něj dívala.
"Buď zticha?" opakoval po ní Harry. "Tak to bych radil spíš tobě. Je to tvoje vina, Voldemort nejdřív pronásledoval tebe, ale když jsi za ním nepřišla, zaměřil se na mě! Jsi stejná jako on, jen využíváš lidi kolem sebe!" křičel na ni. S Emmou se zatočil celý svět. Ten, od kterého by to čekala nejméně, ji přidal do jednoho pytle s Voldemortem. S tím Voldemortem, kterému se nikdy nechtěla podobat, s tím, kterého ze srdce nenáviděla...Neschopna jakékoliv akce se na něj jen dívala.
"Jak sakra můžeš něco takovýho říct?" zeptal se nevěřícně Ron a chytil Emma kolem ramen.
"Harry, jsme tvoji přátelé, né nepřátelé!" řekla zoufale Hermiona a už skoro plakala.
ůVoldemort mě nepronásledoval, než jsi přišla ty!" zakřičel Harry a díval se nenávistně na Emmu.
"Fajn" broukla a bez dalších slov vyběhla schody do své ložnice. Tam si lehla na postel a dala průchod pláči. Pláči ve kterém se mísila zloba s pochopením, přátelství a nenávistí a odpor s láskou...
"Emmo?" zašeptala její kamarádka a bylo na ní vidět, že se po Emmině odchodu ještě víc pohádali.
"Nechci o tom mluvit..." hlesla Emm a dívala se na krásně malovaný strop.
"Fajn...ale...nemáš v úmyslu...odejít, že ne?" zeptala se potichu Hermiona jako by se stalo něco hrozného, kdyby to řekla nahlas. Emma k ní vzhlédla a pokusila se vykouzlit úsměv.
"Jasně že ne! Kam bych asi šla?" řekla a zasmála se vlastnímu vtipu, jen aby kamarádku přesvědčila, že je v pohodě. hermiona se na ní poněkud podezřívavě podívala, ale potom zmizela ve sprše. Když se vrátila, blondýnka už spala.
***************************************************************
Bylo neco málo po druhé hodině ranní a Nebelvírská dívka si kouzlem zmenšila své objemné zavazadlo. Dala své spící kamarádce na polštář k hlavě obálku s dopisem a pomalu sešla ze schodů.
Když se drobná postava oděná v černém objevila ve společenské místnosti, nebylo nikoho, kdoby ji mohl vidět. Potichu prošla portrétem a vydala se tichým, spícím hradem na chodbu jednooké čarodějnice. Když byla konečně u divně vypadající sochy, vytáhla hůlku a zašeptala "Dissendium,". Za sochou se objevil otvor, kterým Emmina hubená postavalehce prokllouzla. V tunelu, v kterém se ocitla, byla naprostá tma a tak si musele posvítit hůlkou. Tunel byl k jejímu překvapení krátký a tak byla za chvíli na jeho konci. Ocitla se pod poklopem, který otvíral průchod do Medového ráje. Odklopila ho a prolezla do místnosti, která byla zřejmě sklep. Nemusela se bát, že ji někdo uslyší, dům byl prázdný.Vyšla dvoje krátké schody a dostala se domalého, útulného obýváku. Zamířila ke krbu, který stál naproti oknu. Jako každá kouzelnická rodina, měli i majitelé cukrárny na římse krbu letaxový prášek.
Ještě naposledy se podívala na Bradavický hrad a zaplavil ji pocit podivné prázdnouty. Nechávala tu kousek sebe. Bude jí to chybět, ale její blízcí za to stojí. Harry, Ron, Hermiona, Táta, Tonksnová...ti všichni jí byli blízcí a za jejich ochranu to stojí. Musela odvrátit tvář, cítila jak jí po tvářích tečou slané slzy a ona je nezadržovala. Nabrala si do ruky letax a vstoupila do krbu, popel jí špinil nohavice kalhot a ona zakřičala "Sídlo Malfoyových!" vhodila prášek pod sebe a pohltily ji zelené plameny.
**************************************************************
Hnědovlasá dívka se převalovala v podteli sem a tam. Tolik se jí nechtělo vstávat. Přehrávala si včerejší hádku. Převalila se na levý bok a něco ji nepříjemně řízlo do tváře. Zpozorněla a posadila se. Zjistila že to je dopis. Podívala se na Emminu postel, ale ta byla prázdná. Roztrhla obálku, aby se dostala k dopisu. Při čtení jí do očí vyhrkly slzy. Oblékla si první věc kterou našla a utíkala do společenské místnosti.
Čekla tam Ron a vedle něj Harry, nepromluvili k sobě ani slovo a tvářili se, že je štve že stují spolu. Když Harry vyděl Hermioniny uplakané oči a jako by to čekla zeptal se "Kde je Emma?". Vtiskla mu do rukou list vlhký od jejích slz a psaný Emminým písmem. Začal ho číst a při každém slově se cítil beznadějněší.
"Musíme za Brumbálem!" zavelel Harry a jako by zapoměli na včerejšek utíkali chodbami ke kamenému chrliči.
****************************************************************
Emma se objevila ve velké místnosti se stolem, ze kterým seděl Voldemort, Lucius a Narcissa Malfoyovi a Bellatrix. Emma ucítila obrovský odpor ke každému z nich, pak ale přistoupila k pánovi zla.
"Přidím se k tobě pod jednou podmínkou." řekla. Voldemortovi se blýsklo v očích.
"A jaká je to podmínka?" zeptal se a díval se na ni upřeně, až jí to nebylo milé.
"Neublížíš mému otci ani nikomu z mích přátel." řekla pevným hlasem a podívala se do těch nejohavnějších očí jaké kdy viděla.
"Dobrá tedy." souhlasil Voldemort a vytáhl hůlku. Emma si vyhrnula rukáv levé ruky a natáhla ji k němu. Voldemort na její jemně opálenou kůži přiložil hůlku a zašeptal zaklínadlo. Emma sykla bolestí a o pár chvil později se dívala na své čerstvě vypálené Znamení zla. Toho rána bylo o jednoho smrtijeda na světě víc...
Náhledy fotografií ze složky Dopis od Emmy
Komentáře
Přehled komentářů
krásný chtělo by to pokráčko!! a to hned:)
80)
(¨Polgara, 18. 3. 2008 15:22)Hm...koukám, že sis naše připomínky vzala k srdci a vylepšilas co šlo...akorát ten konec a Harry je korunovanej vůl...a chudák Emma...doufám, že tvoje povídka bude mít happyend...jinak kapitola je moc pěkná
Moc hezká kapitola
(NarcissaB. (povidky-kt.blog.cz), 17. 3. 2008 20:07)Jéé... Tak to vážně skvělá kapitolka! Ach jo! Proč je ten HArry takovej debil? Nikdy ho nepochopím... A ten konec... :((( Mos se těším na další kapitolu...
wow! :D
(pasu-Hanka (pasu.wgz.cz), 6. 3. 2008 14:49)No tohle! Já normálně nemám slov! Hned, jakmile jsem tuhle kapitolku začala číst, zalíbila se mi. Jsem moc ráda, že jsi ty vykřičníky omezila a jsem hrozně spokojená i s délkou a hlavně obsahem téhle kapitolky. To, že se pohádali a Emma se přidala ke smrtijedům - hrozně se mi to líbí! Je to parádní zvrat a já doufám, že pak i nějak popíšeš pocity Harryho - možná si to bude vyčítat, možná ne... To je na tobě :DD Každopádně já jsem moc spokojená a taky ráda, že přibylo pokráčko tak rychle. Samozřejmě chápu, že nemáš čas - já sama se naštěstí na příjimačky učit nemusím, ale věřím, že je to pěknej zápřah :))) I přesto ale doufám, že pokráčko bude co nejdřív... Je to skvělá povídka :DDDD
Super!
(MiHaRu, 30. 5. 2009 0:36)